Mít či nemít pod kontrolou

Téma kontroly řešíme ve svém životě všichni, poslední dobou se mi ukazuje hodně často – skrze mé klientky i osobní vztahy. Ze sítí se často linou fráze typu:

„Pusť to všechno“                                     „Nesmíš na tom lpět“                                      „Buď ve flow“ atp.

Cítím potřebu k tomu říct: ano, to je pravda. Je to stav bytí, ke kterému je fajn dospět  – a zároveň k tomu vede (dlouhá) cesta. Pojďme se nad tím zamyslet – kdo může všechno pustit a jen tak být ve flow?

• Ten, který v každé své buňce věří, že svět je bezpečné místo a může v něm svobodně tvořit
• Ten, který plně důvěřuje, že lidé jsou přátelští a dobří a je přijímán a milován bez ohledu na své činy
• Ten, který nepochybuje o sobě, o svých schopnostech a dovednostech – tedy má zdravé sebevědomí
• Ten, který má dobré zdraví, netrpí bolestmi, tíživou sociální situací a nezatěžují ho pocity viny, studu…

Pokud některý z výše uvedených bodů není splněný, nemůžeme se dostat plně do flow. Takže pokud někdo jako malé dítě ve své rodině zažil, že domov není bezpečný, rodiče nejsou předvídatelní, milující a dobří, je jeho cesta k prožívání života ve flow významně ztížena. Čím to je?  

Souvisí to s naší podstatou – potřebou přežití. Plně to potvrzují nové poznatky z neurověd. Jedna z přirozených funkcí našeho mozku je, že registruje nebezpečí a chrání nás před ním. Dokonce se snaží nebezpečenství a rizika předvídat, aby nás před nimi včas ochránil. No a z toho právě vyplývá, že to nejde jen tak „to pustit“.

Pro naši psychiku je hodně důležité, abychom měli nějaké jistoty, mohli se na něco spolehnout a samozřejmě i mít to pod kontrolou. Jenže život sám takové jistoty neposkytuje, často si je mylně dosazujeme tam, kde vůbec nejsou – že nepřijdeme o práci, že s námi partner bude chtít zůstat po celý život, že nám neshoří dům, nezraníme se cestou do práce… Na našem strachu a snížení rizik je založena celá společnost a řada odvětví – pojišťovnictví, „zdravé doplňky stravy“ atp., ale to už je jiné téma… Každopádně výše zmíněná rizika nebo situace prostě nastat mohou a nikdo nám nikdy nezaručí, že se nám to nestane.

Pokud chceme zároveň dát sami sobě pocit, že máme něco pod kontrolou, musíme jít úplně jinou cestou. A o tu bych se právě s vámi chtěla podělit:

Protože nemůžeme ovládnout (přes veškeré snahy) vnější svět, můžeme se učit ovládat svůj svět vnitřní, emoce, mysl a tělo. To slovo ovládat je hodně silné, zní mi to jako velká ambice, vhodnější je slovo rozumět – tedy rozumět projevům svého těla, rozumět svým pocitům a své mysli. Když to nazvu ještě jinak – je to budování stabilní psychiky.

Když budu pevně ukotvená ve svém středu, dobře uzemněná, budu znát své zdroje – vnější i vnitřní, mohu se opřít právě o tu jistotu, že i když se stane něco nepředvídatelného, bude to pro mě náročné, ale zvládnu to, podobně jako jsem zvládla jiné věci.

Psala jsem výše, že jde o to rozumět svému tělu, mysli a emocím. Poslední jmenované je v naší kultuře nejvíce opomíjeným. Já sama jsem ušla už hodně dlouhou cestu, abych se naučila své emoce vnímat, dávkovat si je – tedy určovat si míru jejich intenzity a postupně je zpracovávat. Teď vnímám jako své poslání šířit toto učení dál. Budu se tomuto tématu věnovat i v dalších příspěvcích.